Pájkové pojivo (pájka) je kov nebo kovová slitina, která se používá ke spojení stejných nebo různých materiálů. Spoj se vytvoří vyplněním mezery roztavenou pájkou.
Pájky jsou ve formě tyčinek (větší průměry, nejčastěji s trojúhelníkovým průřezem), pásky a dráty, které mohou být spojeny s tavidlem tzv. potažená pájka.
Pájky se dělí na tvrdé a měkké, které se liší svou teplotou tání.
V nabídce jsou mosazná, měděná a měď-fosforová pojiva a stříbrné (potažené a nepotažené) pájky.
Mosazné pájky jsou v čisté nebo s přimíchanými prvky např. cínu nebo křemíku. Cín zvyšuje tekutost pájky a snižuje teplotu tání. Na druhé straně křemík snižuje pórovitost pájky. Mohou pájet ocel uhlíkovou, železo, měď a její slitiny.
Pájky měď-fosfor se vyznačují vysokou elektrickou vodivostí, nízkou pájecí teplotou a lze s nimi pájet měď bez použití tavidla. Používají se hlavně pro spojení mědi a jejích slitin. Pájka měděná se pak používá ke spojení mědi.
Stříbrná pájka má velmi rozlišnou teplotu tání. Vzhledem ke svým četným vlastnostem jsou široce používány v průmyslu. Mají velmi dobré mechanické vlastnosti, vysokou elektrickou vodivost a vysokou kapacitu vyplňování mezer. Stříbrná pájka se také vyznačuje odolností vůči kyselinám a zásadám. Používají se ke spojení stříbra, mědi a jejích slitin, jakož i všech druhů oceli.